SMETANKA MURAL

SMETANKA – MURAL NA FIBICHOVĚ ULICI V OLOMOUCI

Na téměř sto metrů dlouhé protihlukové stěně v ulici Fibichova v Olomouci vytvořili Věra Kopka a Dosy Doss (Jiří Dosoudil) během pěti dnů nový mural, který propojuje historii místa s přírodou, lidským životem a jeho přirozeným koloběhem.

Výchozím bodem pro návrh byla samotná lokalita. Nedaleko se nachází Smetanova ulice a připravovaný projekt Smetanka park. Název Smetánka se proto stal přirozeným spojovacím článkem celého díla.

Bedřich Smetana a místo, které nese jeho jméno

Jedním z hlavních motivů muralu je portrét Bedřicha Smetany. Jeho přítomnost odkazuje k historii Olomouce a k místním Smetanovým sadům, které nesou skladatelovo jméno již více než sto let. V roce 1925 zde byl také odhalen jeho pomník.

Portrét autorka Věra Kopka zasadila do současného prostředí veřejného prostoru. Historická osobnost se tak nestává pouze připomínkou minulosti, ale součástí živého obrazu, který se každý den potkává s lidmi cestujícími městem. Další prvky které doplňují portrét jsou listy lípy a grafická řeka vinoucí se celým dílem.

Smetánka jako symbol přírody a proměny

Pampeliška neboli smetánka lékařská je jedním z ústředních motivů celé malby. Na zdi se objevuje v různých fázích – od rozkvetlého žlutého květu až po odkvetlou pampelišku, jejíž semínka se rozletují do okolí.

Právě v této proměně je ukrytý jeden z hlavních významů muralu. Kvetení, dozrávání, rozpad a nový začátek jsou přirozenou součástí života. Pampeliška se stává symbolem času, proměny a neustálého návratu.

Matka a dcera

Výrazným motivem je také postava matky objímající svou dceru. Motiv mateřství do muralu přináší lidskou rovinu a propojuje ji s tématem přírodních cyklů. Vztah matky a dítěte je jedním z nejstarších přirozených cyklů – člověk vyrůstá, proměňuje se a postupně sám vstupuje do další životní etapy. Objetí zde může být vnímáno jako symbol bezpečí, předávání, péče i vzájemného propojení generací.

Ruka, pampeliška a koloběh života

Dalším výrazným prvkem je ruka držící pampelišku. Člověk v tomto motivu není od přírody oddělený, ale je její součástí. Drží květ, který zároveň symbolizuje pomíjivost a pokračování života. Pampeliška odkvétá a její semena odnáší vítr dál. Z toho, co končí, vzniká možnost dalšího začátku. Stejný princip se opakuje v přírodě i v lidském životě.

Voda, příroda a neustálý pohyb

Celým muralem prostupuje také motiv vody. Ta představuje pohyb, proměnu a kontinuitu. Voda nemá jeden pevný tvar – proudí, mění se a propojuje jednotlivá místa stejně jako životní zkušenosti propojují jednotlivé etapy člověka.

Přírodní motivy proto nejsou na zdi pouze dekorací. Vytvářejí společný vizuální jazyk, ve kterém se potkává člověk, rostliny, voda, čas i historie místa.

Od historie k současnosti

Smetánka mural vznikl jako dialog mezi konkrétním místem a jeho příběhem. Bedřich Smetana připomíná historii a kulturní paměť města, pampeliška přináší každodenní přírodu a motiv matky s dcerou osobní, lidskou zkušenost.

Výsledkem je obraz, který se nesnaží být pouze dekorací protihlukové stěny. Jeho jednotlivé motivy propojuje téma koloběhu, proměny a vztahu člověka k přírodě.

Zdi, kolem které lidé každý den procházejí nebo projíždějí, jsme tak chtěli dát nový život – stejně jako pampeliška každý rok znovu vykvétá.