Olomoucké Stromkobraní 2019

„A co s námi bude, až vyrosteme?“ Ptá se malá Jedlička ve školce.

„Ale my nevyrosteme, to nevíš? Jsme vánoční stromečky. Přijdou lidé s ostrou pilou, uříznou nás hned u země a potom…“

Starší smrček si utře kapičku smůly, kterou z lítosti uronil.

„Potom nás prodají, navěší na nás všemožné harampádí a vystaví u sebe doma. Budou se držet za ruce a zpívat divný písničky, rozdávat si zbytečnosti, které nepotřebují a dívat se, jak den za dnem usycháme. Říká se tomu Vánoce.“

Odmlčí se…

„A pak?“ Ptá se dál jedlička.

„Pak nás vyhodí ven, k popelnicím, kde budeme ležet. A to je konec…“

„Ale Smrčku, nestraš Jedličku! Vždyť má skoro na krajíčku…“ Vloží se do rozhovoru Borovička. Tys ještě neslyšel o Stromkobraní?“

„STROMKOBRANÍ?“ Dvojhlasně zopakují Smrček s Jedličkou.

„Neslyšel,“ odvětí vyjeveně, „co je to?“

„No to je přeci nová tradice, kterou hodní lidé uctívají památku opuštěných vánočních stromků.“ Vysvětluje Borovička. „Seberou nás u popelnic a slavnostně s námi projdou celé město, aby to každý viděl… Nakonec nejsuššího z nás zapálí a pak postupně nás všechny. Je to príma, svítíme na celé kolo a hřejeme jejich zmrzlé ruce… Můžeme tak důstojně odejít ze světa a nejsme zapomenuti… Naopak, každému se tento krásný okamžik vryje hluboko do srdíčka! Naše jiskřičky vyletí vysoko na oblohu a září jako hvězdičky…Já už se nemůžu dočkat!!!

„To je krása! To jsme nevěděli, že to takhle hezky skončí!“ Ozvaly se ostatní stromečky ve školce, které nemohli přeslechnout rozhovor těch tří.

„To je krásný konec, už aby to bylo!!!“

Jedlička se usměje, zasněně se podívá na oblohu plnou hvězd. V tom na ní přistane první vločka…

Zanedlouho všechny stromečky přikreje naducaná sněhová peřinka, v lese se rozhostí tichoučko, které ukončí až vrčení motorových pil druhého dne…

Stromkobraní 2019
Již druhý ročník této akce, kdy se sejdou stromkonoši, kteří odnesou padlé vánoční stromky od popelnic na jejich poslední cestu, aby uctili jejich památku během ohnivého rituálu